Každému se minimálně jednou za
život stane tahle nemilá věc. Ať už jste podala výpověď sama, byla nahrazena
někým mladším, lepším, výkonnějším nebo snad vyhozena pro nadbytečnost, protože
smůla – firmu koupila zahraniční společnost a začalo se škrtat, následující
dny, týdny či měsíce si každý musí projít stejným peklem.
Zpočátku se to zdá možná jako
nebe na Zemi. Máte spoustu volného času!!! Konečně se můžete vrhnout na věci, na
které před tím nebyl čas. Zajet si na dovolenou, zvelebit váš dům či byt,
udělat si pořádek podle Feng Shui (doporučuji knížku Zbavme se nepořádku s feng shui od Karen Kingston), znovuobjevit staré koníčky, mít více času
na rodinu a přátele… Postupem času ale tahle prvotní euforie vyprchá a vy si
uvědomíte, že našetřené peníze brzy dojdou a bude třeba vydělat nové.
A tak začíná maraton rozesílání
životopisů na všechny strany. Denně zoufale projíždíte pracovní portály
s nadějí, že snad na vás čeká vaše vysněná pozice a nejlépe k tomu ve
vašem rodném městě. Ale ouha, zákon schválnosti nikdy nespí. Nejlepší pozice
jsou přesně na opačném konci republiky než byste potřebovala nebo vůbec
neexistují. Nejdříve se snažíte hledat si práci v oboru, ale postupem času
člověk ze svých požadavků začne slevovat, až se přichytíte u myšlenky: Mám
poslat životopis na ten inzerát hledající recepční? Nebylo by lepší přijmout tu
pozici ošetřovatelky prasat v „Dolní-horní“? Nebylo by na světě krásně bez
stresu a shonu...?? Rozhodila jste sítě, jak se prý má. Ale kamarádi se vás místo
podpory každý druhý den necitlivě ptají: „Tak co? Už máš práci?“ anebo nabízejí
pozice ve finančním poradenství nebo nějaké pyramidě. Zoufale projíždíte také
nabídky práce z domova, ale bohužel… většinou, když člověk trochu zapátrá
a zagooglí, zjistí, že to jsou všechno podvodníci.
Když už se vám povede okouzlit
personalistu svým životopisem (což nebývá lehké obzvláště pro ženy ve věku
okolo třicítky, kdy se očekává, že budou brzy zakládat rodinu, a tak jejich
životopis přeci automaticky vyřadíme, protože to nemá smysl) a pozvou vás na
pohovor, následuje další utrpení v podobě těch oblíbených otázek typu:
„Jaké jsou vaše slabé stránky? Co nám můžete nabídnout? Proč chcete pracovat
zrovna pro naši společnost?“. Přemýšlíte, jestli máte být upřímná a říci, že
vaší slabou stránkou je odpovídání na tyto otázky nebo že prostě nemáte na
výběr, a proto se hlásíte na pozici marketingové manažerky ve výrobně traktorů,
ač k zemědělství nemáte pražádný vztah… Anebo je výhodnější tvářit se
sofistikovaně a tvrdit, že již odmalička traktory obdivujete a chtěla jste pro
ně vždy pracovat?
Když už máte za sebou minimálně
40 rozeslaných životopisů a z toho pouze dvě pozvání na pohovor, radujete
se u každé odpovědi typu: „Děkujeme, ale rozhodli jsme se pozvat do výběrového
řízení kandidáty, kteří nám více vyhovují.“, protože úspěch už je, že vám vůbec
nějaká odpověď přišla!!
Dalším nepříjemným obdobím je potom
čekání na zázrak, aneb už jste prošla dvěma či třemi koly výběrového řízení a
nyní netrpělivě každou hodinu kontrolujete e-mail a telefon, zda jste se stala
tou vyvolenou pro danou pozici či nikoliv. Hlavou se vám honí různé myšlenky,
jako např. „Proč jsem u toho pohovoru řekla tohle? Kdybych bývala řekla tamto,
určitě by mě už vzali. Jsem nemožná. Určitě si vyberou tu druhou, co se tvářila
tak ambiciózně. Proč jen já neumím dlouho mluvit o ničem jako správná
manažerka? …“ Ze zoufalství si pouštíte znovu dokola Deník Bridget Jones,
protože vám to alespoň dává pocit, že bídně na tom nejste sama.
Klid! Ze všeho nejdůležitější je
zachovat klid a nohy v teple. Ono to jednou dopadne a nějaká ta pracovní
pozice vyjde. Důležité je neztrácet víru a volný čas nějak smysluplně využít
nebo se z toho zblázníte. Můžete třeba vypomáhat ve firmě kamaráda, dále
se vzdělávat, číst, dívat se na filmy v angličtině nebo psát takovéhle
články a doufat, že je za babku střelíte do nějakého internetového magazínu. J
A jaké jsou vaše zkušenosti
s hledáním práce?
Žádné komentáře:
Okomentovat