Tak jsme si zase s Baru vyrazily na hřiště, co je hned vedle školky. Sedím na houpačce, zlehka se pohupuju, Baru kolem pobíhá a pozoruje děti za plotem. Taky se tam dvě holčičky houpou. V tom jedna přiběhne k plotu a zavolá na mě: „Proč tam sedíte?“ a uteče zpátky na houpačku. „Protože se ráda houpu!“, odpovídám. Za chvilinku přiběhne ta druhá a říká: „Co tam děláte?“ a zase uteče. Zavolám na ně tedy s otázkou: „A co tam děláte vy?“. Nakonec se obě osmělí, přijdou až k plotu a povídají: „Nojo, ale my jsme ještě mimina.“.„Cože? Dospěláci už se teda nemůžou houpat?”
Tak to jsem asi za exota. Protože já se houpu snad pokaždé, co jsem na hřišti (prostě mě to ba!) a dokonce zkouším lézt nahoru na prolejzačky (pokud tedy nikde nevidím zákaz pro větší, neb bych nerada, aby se to pode mnou zřítilo). Musím jít přeci tomu mému děcku příkladem!
A taky si hážu s balonkem, když ho mám zrovna v ruce, i když Baru je zrovna někde úplně jinde. A kdybych se tam byla vešla, tak bych se i na klouzačce sklouzla!
Na písku si stavím bábovky a zkouším postavit na tu velkou z kyblíčku tu menší.
A jen tak si hážu kamínky do vody a koukám, jak to žbluňká.
Prostě mě to baví.
A určitě stokrát lepší, než sedět na lavičce a čučet do mobilu! (To by mě stejně Baru nenechala, neb „Mami, poď!!!”.)
A proto zvolávám: HRAJME SI!
Ať si naše děti nemyslí, že dospěláci už si prostě nehrajou. Není to děsivé, tušit, že až budu dospělák, tak už to bude jen samá práce a žádná zábava?
A protože jsme si s holčičkami povídaly, přiběhly další a najednou byl u plotu celý chumel holčiček. Jedna za druhou nám podávaly kytičky, až nám z toho vznikl takovýhle puget, který teď máme pěkně doma na stole ve váze. Heč. ;-)
Taky si hrajete nebo už jste zapomněli, jak se to dělá?
Žádné komentáře:
Okomentovat