neděle 31. prosince 2017

Předsevzetí napité stále kojící matky

Ano. Mám v sobě asi tři deci vína, což je pro kojící matku asi jako bych si za "mlada" (v uvozovkách, neb jsem přeci stále mladá!!!!) dala pět piv a tři zelené! Takže v tomto jiném stavu jsem se rozhodla, že si přeci jen předsevzetí do nového roku dám. I když jsem své cíle pro další rok původně psát nechtěla, protože bych pak akorát byla naštvaná, že se mi to zase nepovedlo. Ale všichni ti ezoteri...ezoteráci nebo jak se jim to vlastně říká? Prostě všichni ti ezotero-lidi říkají, že když si ta přání vyslovíš bo napíšeš, tak si je přivoláš do života!!! Tak tady tedy máte to, čeho bych chtěla v příštím roce dosáhnout:

pondělí 4. prosince 2017

Výtahová story... aneb paneláková zábava pro otrlé

Bydlíme v panelovém domě. Ano, jsem holka z paneláku. Alespoň prozatím. Než totiž můj "skoromuž" (ne, že by byl mužem jen skoro, nýbrž je skoro můj, tedy než si mě vezme) postaví náš vysněný dům na vsi, pobýváme provizorně v garsonce o velikosti jedné velké místnosti. Plánovali jsme to tak na půl roku, ale budeme tu už kolikáté??? No fakt, už TŘETÍ Vánoce, což dokazují dva uschlé vánoční stromečky na našem pidi-balkoně, které stále čekají na to, až je můj skoromuž vyhodí (ještěže máme ty balkonky dva). A tento náš panelák, který má celých devět pater garsonek, má dvě specifické zvláštnosti:

Ta první je taková, že v každém bytě je na konci kuchyňského koutu vana. Ano, vana v kuchyni! Kdo nevěří, nechť přijde k nám na návštěvu! Já to považuji za výborný nápad neb to má své výhody! Třeba když potřebujete uvařit a zároveň zabavit dítě. Prostě ho šoupnete do vany a máte ho od sporáku pod dozorem!

Tou druhou zvláštností jsou výtahy! Jsou tu dva a řeknu vám, že menší výtahy jsem snad ještě v životě neviděla! Lituju případného klaustrofobika, který bydlí až v devátém patře (nedej bože, kdyby se ve výtahu zasekl, jako se to už jednou stalo mě). Díky této velikosti (nebo spíš malosti) jsem měla značně omezený výběr vhodného kočárku pro Bejbinu. Nesměl být totiž širší než 60 cm, aby dokázal do výtahu zajet! A jelikož jsem chtěla "terénní kočárek" (aby zvládl kdejakou roztraktorovanou polní cestu, až se pojedem podívat za tátou, co dělá), které bývají většinou objemnější, tak to byl úkol značně nelehký. Nakonec se však zadařilo a kočár v požadované šíři i s nafukovacími koly jsme sehnali. Ufff. "No kdo měl tušit, že problém nakonec nebude šířka, ale délka???!!!", napadlo mě jednou takhle ve výtahu, když už ještě stále nesložený kočárek čekal na Bejbinu doma v krabici.