pondělí 24. dubna 2017

Šedá hmota mozková opravdu ubývá! Tady jsou důkazy!

Jak jste již mohli číst v jednom mém předchozím psaní, bylo prý prokázáno, že těhotným a kojícím matkám ubývá část šedé hmoty mozkové. Nechci tímto strašit nastávající matky (nebojte, mateřství má i spoustu pozitiv!!), ale na sobě jsem měla možnost vypozorovat, že je to fakt. Nějaký čas jsem to sledovala a postupně si zapsala důkazy toho, že nám kojícím matkám to občas prostě nemyslí. Na naši obranu však musím říct, že v některých oblastech nám to naopak myslí moc dobře! Například když se balíme na výlet k babičce! Bezdětní by neuvěřili, co všechno sebou taková matka musí mít! Plínky (kolikrát se to dítko dneska asi pokaká??), ubrousky, krém, připravený uvařený oběd pro dítko, bryndák, lžičky raději dvě (s jednou si dítko hraje, druhou se krmí), hračku na zabavení, křupky, nosítko, vestu přes nosítko... a to jsem minimalistka! Některé matky toho berou ještě víc! Pak se není co divit, když dítko mám dokonale sbalené, ale sama vyrazím ven, aniž bych si vyčistila zuby! Prostě jsem v tom zmatku zapomněla! (nestává se mi to moc často, nebojte) 😁

Takže tady jsou ty důkazy:
  • To, že většinou netuším, jaký je den v týdnu, to je ještě normální. Vždyť mě a mému zemědělci je přece úplně jedno, jestli je pracovní den nebo víkend. Ty dny prostě tak nějak splývají...
  • Horší je, když se mě někdo zeptá, co jsem měla včera k obědu a já si po půl hodině dumání stále zaboha nemůžu vzpomenout.
  • Můj mozek přemýšlí jaksi pomaleji, zato pusa mluví stejně rychle jako dříve, a tak se nechtěně dostávám do situací jako např.: Potkajíce kamarádku, kterou jsem věky neviděla, a do příjemného rozhovoru o tom, jak jde život, najednou netaktně prohlásím: "A chlapa pořád nemáš, co?" No prostě mému mozku v tu vteřinu, co mě napadlo, že se optám, jestli žije v páru, nějak nedošlo, že tohle není správně položená otázka a nevyzní úplně nejlíp. Tímto se dotyčné ještě jednou omlouvám (leží mi to pořád v hlavě). Tak, jak to vyznělo, jsem to vůbec nemyslela. Neb dotyčná si žije tak krásně nezávislý život (po čemž my matky na mateřské, uvázané někde mezi přebalovacím pultem a kuchyní, tajně v skrytu duše toužíme), že mě nenapadlo, že takhle nezávisle se dá žít i s chlapem!
  • Jestli vám něco říkám po několikáté, klidně mě zastavte. Vím, že to dělám. Prostě toho tolik namelu, že si nepamatuju, komu co povídám. (No dobrá, tímto jsem nejspíš trpívala i před těhotenstvím, tedy přesněji ostatní trpěli.)
  • Zato mě můžete klidně říkat věci i dvakrát, protože mi občas také vypadne, že už jste mi to říkali. Třeba jména a pohlaví vašich či jiných dětí mi můžete opakovat třeba desetkrát neb mě se prostě všecky ty děti pletou! (ještěže spousta holčiček se jmenuje Anetka, Anička nebo Anežka, prostě řeknu "Ahoj Áňo!" a vím, že se nespletu! Pokud to není zrovna Eliška nebo Honzík!)
  •  "Někdo mi říkal, že ...", začínám často a pokračuju, co že to říkal. Načež pak hodně dlouho přemýšlím, kdo že mi to vlastně říkal? A většinou na to ani nepřijdu. 
  • Až u mě budete na návštěvě a já vám navrhnu, abyste jeli domů městskou hromadnou dopravou, zbystřete! Mohli byste se dostat někam úplně jinam, než chcete! Jako třeba na hlavní nádraží místo na sídliště nebo nikam, protože nic nejelo. Poslala jsem vás totiž na špatnou autobusovou zastávku.
  • "Prosím, dala byste mi ještě účtenku?", říkám pokladní v obchodě. "Už jsem vám  ji dala." "Ne, nedala." tvrdím a prošahávám si všechny kapsy. "Opravdu dala.", stojí si na svém pokladní. "Jé, ajo, ona je v tašce. Tak to se omlouvám." ... Zase faux pas! Některé věci prostě dělám automaticky, aniž bych si je uvědomila, a pak si je napamatuju.
  • Mozek taky rychleji tvoří slova než si je pořádně přečte, a jak jsem zblblá tím mateřstvím... Píšou Den koní, čtu Den kojení ...píšou 60 pečetí, čtu 60 početí... a tak podobně.
  • Znáte to, bavíte se takhle s kamarádkou, se kterou jste se dlouho neviděly, a tak toho potřebujete tolik probrat. V tom přiběhne její dítko a něco potřebuje urgentně řešit. Hovor přetrhnut! Kamarádka si to s dítětem vyřeší a ... "O čem že jsme se to bavily???" Sakra! Vím, že jsem chtěla něco říct, ale co to bylo? Bylo to přece strašně důležitý k tomu tématu, který jsme probíraly... ale cože jsme to vlastně zrovna probíraly??? Prostě "vokno"! ... Nezoufejte, tuhle jsem přišla na to, jak tomu předejít. Až zase někdy takhle něco přeruší váš hovor a víte, že ho prostě musíte dokončit, opakujte si, co chcete říct až do té doby, než budete moci znovu začít mluvit! Fakt to funguje!!!! 
  • "Jak že se to řekne? No, přece to slovo... ježiš, běžně ho používám..." (asi po pěti minutách) "Už vím, tchán!" ...tak to se mi stává na denní bázi!
Myslím, že je více než zřejmé, že mi té hmoty opravdu trochu ubylo. Nevim nevim, co mě čeká, jestli budu mít ještě druhé dítko, nedej bože třetí!!! 

Matky, máte také nějaké důkazy?? Pochlubte se! 😉

Žádné komentáře:

Okomentovat