čtvrtek 21. května 2015

Kterak jsem se rozhodla držet bobříka hladu aneb jednodenní půst

Všude se dneska dočítáme, jak je pro tělo prospěšné se jednou za čas pročistit. Dát tělu oddych, aby nemuselo zpracovávat všechno to, na co naše chuťové buňky mají zrovna zálusk, často plné těch špatných éček, soli, cukrů… Už o tom mluvím asi tři roky, že to zkusím, ale pořád ty moje choutky vítězily. Tak jsem si řekla: „Dost, Veru! Musíš si stanovit termín!“.
A tak je to tu. Osudný den jsem stanovila na pondělí 29. září. Vybrala jsem úmyslně den, kdy budu hodně zaměstnaná a tak doufám, že na jídlo nebudu moc myslet. V práci mívám v pondělí hodně práce, doma musím uklízet, protože už se na to nedá koukat a večer jdu na sbor. S tímhle programem mě snad nepřepadne žádná krizová chvilka?

Protože znám svoji slabou vůli, raději jsem se vsadila, že to dokážu. Sice ještě nevím, jaký trest mě čeká, když to nezvládnu, ale o to hůř. Bůh ví, co by to bylo??!!
Dovolila jsem si pít pouze čistou neperlivou vodu a bylinkové čaje. Žádné slazení, žádné kafe, natož alkohol.  Moje rybičky se taky sem tam postí (ehm, když je zapomenu nakrmit), tak to by bylo, abych to nezvládla taky. Jdeme na to! :-)
7:30 hod.
První sklenice vody, než odjedu do práce. Ostatně jako kterýkoliv jiný den.
8:52 hod.
Před sebou mám svůj dnešní první kopřivový čaj. Kopřiva prý je na pročištění nejlepší. Zatím hlad nemám. Tělo je zvyklé, že snídám později. Tedy většinou už jsem touhle dobou nasnídaná, ale pravděpodobně si toho tělo ještě nevšimlo. Ani se nedivím.  Po otevření pracovního e-mailu mozek myslí na něco úplně jiného.
9:58 hod.
Žaludek už si uvědomil, že nedostal pravidelný přísun. Jdu pro sklenici vody. :-)
12:00 hod.
Kolegové šli na oběd. Raději se jich nebudu ptát, co si dali dobrého, až se vrátí. Dávám druhý čaj, tentokrát heřmánkový. Cítím lehký hlad, ale mám tolik práce, že se na to nesoustředím. Naštěstí.
13:05 hod.
Šla jsem si do kuchyňky pro další sklenku vody a ták hezky tam vonělo kafe. „Ne ne, Veru. Mysli na hladovějící děti v Africe. Ty jsou na tom mnohem hůř než ty!“, snažím se ovlivnit své vědomí.
14:15 hod.
Zdá se mi to nebo mám mžitky před očima? Jdu si raději udělat další kopřivový čaj.
14:20 hod.
To nebyl dobrý nápad jít do kuchyňky. Nechali nám tu nové knížky na prodej a já se zasekla u „Vaříme večeře do 30 minut“. Někdo by tomu řekl sebetrýznění, ale můžu si třeba říkat, že jsem se najedla alespoň pohledem. :-)
15:12 hod.Máma mi provokativně poslala e-mail s obrázkem mexických tortil. Ne, ani tohle mě nezlomí!
16:24 hod.
Bolí mě záda. Nevím, jestli to souvisí s tím, že nejím? Nedostatek energie? I když, pracuju „jako když bičem mrská“, takže energie by tu se mnou měla být. Čerpám jí přeci teď z vesmíru. J Každopádně tu ještě nějakou práci mám, takže obvykle vysněný odjezd z práce v půl páté se odkládá. Zapiju to sklenkou čisté vody!
18:05 hod.
Konečně doma. Cestou z práce jsem zjistila, že mé tělo opravdu postrádá pravidelný přísun. Je mi tak nějak celkově slabo a začínám hlady šilhat, a to doslova a do písmene. Snad jsem všechny ty dnešní pracovní e-maily poslala na ty správné příjemce?!  Mha přede mnou, mha za mnou. J Vypadá to, že úklid odložím na jindy (jako vždy). Udělám si další heřmánkový čaj a před sborem si na chvíli schrupnu. I když raději bych něco zchrupla. :-)
19:12 hod.
Usnout mi nejde a mám ledové nohy, ač jsou zabalené v peřině. Možná i trochu brní. Zajímavé. Napouštím si vanu. Dám si pěkně horkou koupel, do které přidám levandulovou koupelovou sůl. Snad mi to pomůže přečkat pár posledních hodin hladovky. :-)
22:30 hod.
Zkouška se sborem zvládnutá. Zpívání mi nejspíš dodalo energii. Vypila jsem přitom další půl litr vody. Tímto asi můj pitný režim pro dnešek končí. Zalehnu do postele, jen ať už je ráno!! Možná ani nedospím, jak se výjimečně těším na to, až vstanu…. a budu moct zase jíst!!! :-)
7:11 hod.
Probudila jsem se jako obvykle a když jsem vstala, bylo mi slabo. Další den už bych asi nezvládla. Obdivuju všechny ty několikadenní půstaře. Hodila jsem do sebe jako první lžíci bylinného sirupu s echinaceou, co polykám posledních pár dní, preventivně, protože kolem mě všichni prskají. A teď už do sebe soukám jednu červenou papriku. Další chod bude až v práci. Musím si ho jít ještě vybrat do krámu, ale mělo by to být něco lehčího. :-)
Pátek 18:05
Je to tak, bobříka hladu jsem zvládla. Pan Foglar by ze mě měl určitě radost. Jsem na sebe taky náležitě hrdá! Nakonec to s tou mojí vůlí nebude zase tak špatný.

Co mi to přineslo?
Je pravda, že jsem se v úterý a možná ještě ve středu cítila taková lehčí. Ještě tři dny poté jsem se snažila jíst lehčeji a zdravě, bez kafe a alkoholu. Ale jelikož to byl vskutku náročný pracovní týden, ve čtvrtek už jsem si sklenku vína dát musela. Každopádně doufám, že jsem alespoň na chvilku tomu svému žaludku odlehčila.
Zopáknu si to ještě někdy?
Myslím, že takhle drasticky už asi ne. Když, tak zavedu třeba jen zeleninové dny nebo budu pít aspoň ovocné nebo zeleninové šťávy. Úplné hladovění, jak jsem si mohla všimnout, moje tělo nezvládá. Holt jsem milovnice jídla. :-)
A kolik že jsem toho v pondělí vypila?
4x sklenice vody 3 dcl
1x půllitrová lahev s vodou
4x bylinkový čaj 4 dcl
Dohromady 33 dcl (tj. 3,3 l) tekutin za 33 hodin hladovění. No není to poněkud magický výsledek? :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat