Šestinedělí... aneb co se mi honilo hlavou

Jak jste si již mohli všimnout (Vy, co mě potkáváte! Vy, co ne, tak teď už budete též vědět!), do cesty se nám připletl takový jeden OBR CITRÓN! 31. května se nám narodila DCERA – Bejbina Barunka !!!

Moje původní plány blogovat o radostech a strastech těhotenství se jaksi nenaplnily... nakonec nějak nebylo sil a stvořila jsem jen cosi jako deníček pro Baru, až bude větší, aby si ho přečetla… ale to je jaksi intimní záležitost – mezi mnou a Baru a nehodlám ho publikovat!

Každopádně nyní šance číslo dvě: Co takhle něco o těch radostech mateřství?? Baru je na světě už celých šest týdnů a má 4,5 kila – je to už velká slečna! Je tedy na čase napsat první článek, ať to stihnu ještě před tím, než bude maturovat!! 

Každý mě strašil, jaká to bude velká změna. Přece pořídit si „to“ dítě – to není jako rybičky, který, když 14 dní nenakrmíš, nějak to přežijou!! Zkušené matky mi to jistě potvrdí! Prvních šest týdnů jsem si tedy pečlivě zapisovala, co se mi tak honilo hlavou mezi vším tím kojením, přebalováním, uspáváním (a mým usínáním):

• Jsem neschopná matka! Moje dítě se kojí klidně hodinu v kuse, kdežto já jsem prý byla během sedmi minut nakojená, takže moje máma zvládala s přehledem i mýt nádobí!!!

• Když vidím těhotnou, říkám si: chudák, má to ještě před sebou (rozumějte: ten porod) aneb všechny matky jsou pro mě od teď hrdinky!!!

• Božínku, ta naše Baru je tak krásná!

• Sleduji vše poprvé: první vycházka, první nošení v šátku, první návštěva doktorky, první úsměv… a teď se Baru poprvé šťourala ukazováčkem v nose!

• Ježiš Baru, roluje se ti ucho! No snad ti to tak nezůstane?

• Jsem teprve tři týdny doma a připadám si jako v kobce! 

• Kamarádi mi dřív říkali Dudlíku. Jakýmsi záhadným způsobem se ta přezdívka odvodila od mého příjmení. Ale teprv teď jsem právoplatný dudlík!! Baru mám neustále u prsa a úplně nejspokojenější je, když usne s plnou pusou!!! 

• Dokud jsme malinkatí, za každý prd a krknutí nás pochválí. Jak to, že později je to něco, co se nesluší?? Tomu říkám paradox! Kdy vůbec nastane ta chvíle, kdy se to takhle obrátí? Když už to konečně zvládáme s přehledem?

• Asi pět minut jsem přemýšlela, jak se řekne to, když zpěvák nezpívá naživo!!! Playback přece!!! Božínku, tak už vím, co znamená mít mlíko na mozku!

• Nevíte někdo, co je dneska za den? Středa? Ne? Už pátek?? To není možný, s tou Bejbinou ten čas tak letí!

• Mám nejhezčí mimino pod sluncem! (žádný mimísek ani kojeníčko a podobné jiné zdrobnělinky!!!)

• Být odpoledne ještě v pyžamu? To se mě stát nemůže!!! ...ehm, protože jsem se do toho pyžama nezvládla včera večer ani převléknout!

• Nikdy bych neřekla, že někdy řeknu, že nejlepší relax je žehlení plín!!!! (Ano, skutečně používám látkové plíny!) Je to tak uspokojující pocit dělat něco jinýho než kojit a přebalovat a člověk za sebou hned vidí výsledek – krásnou rovnou plínu! (Kdežto dítě zdá se býti pořád hladové.)

• Murphyho zákony v případě malých mimin fungují na 200 %! Jednou za čas se zadaří a Bejbina usne… „Hurá, udělám si konečně něco k snědku!“ …jak je jídlo hotové, je vzhůru (spala celých rekordních 10 minut!!!)! Ne ne ne, Baru bude jíst jako první! Aneb vypadá to, že si musím zvyknout, že už nikdy nebudu jíst jídlo teplé! 

• Sprchu? Tak tu už fakt nestíhám! Baru aspoň pozná svoji mamku stoprocentně po čuchu!

•  To, že nemůžu pít alkohol, jsem si za dobu těhotenství už tak nějak zvykla. Ale prý teď nemůžu jíst ani mou oblíbenou cibuli, ani česnek, žádný chilli natož pak výborný křupavoučký čerstvý chleba!??!! (prosííím, aspoň malou patku!) Prdíky jsou holt vážná věc!

• Achjo, já bych se opila!

Ale jinak je to mateřství krásná věc! Co vy na to? :-)