čtvrtek 28. července 2016

Vidí moje dítko duchy ???

To, že moc čtu, mi říká víc lidí. Asi je to pravda. Tuhle jsem tak přemýšlela, jestli se náhodou miminům nezdají sny z minulého života. Říká se, že si malé děti do tří let pamatují na minulé životy a moje vzpomínka nechť je mi toho důkazem (povyprávím na konci tohoto článku). A když se Baru ze spaní zčistajasna začne řehtat – jakože smát nahlas, ač to ještě tak malá mimina vlastně neumí (přeci se jí nezdá o kojení – nebo co je safra v miminkovském životě tak vtipného?), nebo začne kvičet a brečet, jako by jí někdo na nože bral, to mi nedalo… a tak jsem zagooglila. Jenže to jsem neměla dělat. O minulých životech a miminech jsem se toho sice moc nedozvěděla, ale vyskočily na mě diskuze o tom, že malé děti vidí duchy!!?? Četla jsem příběhy jako třeba:

„…Dvouletý syn usnul a za chvíli ho slyším volat, ale celkem klidně „mami, mami“. Seděl v postýlce a začal mluvit o pánovi „pán říká“ a koukal se do stropu, „co říká?“ „říká hlavou“ a pak už jsem z něho o moc víc nedostala, pořád opakoval to stejné, neřekl mi jak vypadá…  Dneska se to stalo zase, probudil se v postýlce, vzala jsem ho do naší postele, zdálo se, že usne a najednou říká „tady je pán, jeden dva tři páni“ Tak se ptám, jaký páni, kde, co dělají…? „zlobiví páni, plácají na Natánka - plácají na zadeček, na hlavičku, na ouška…“ Několikrát to rozčileně opakoval, už jsem začala být nervózní…“

nebo
„Naše Nikolka (19měsíců) si začala "vymýšlet". Vždycky večer tvrdí, že máme v obýváku nějakýho pána, že tam dělá hačí a papá nám bonbony.“ (že prý její mrtvý dědeček měl moc rád bonbony, což ta malá samozřejmě neví, protože ho nepoznala)

nebo
"Naše roční holčička už párkrát udělala divnou věc. Třeba jsem ji jednou oblékala na pultě, seděla, v pokoji jsme byli jen my dvě, a najednou se začala smát jakoby na někoho a zamávala. Tak jsem se otočila, že tam stojí manžel - a nikdo tam nebyl...“

A jelikož já na ten posmrtný život a vše kolem tak trochu věřím, tak jsem tu mou malou dcerku začala pozorovat a co jsem nevysledovala: Ona se často dívá kamsi nahoru, do jednoho rohu, prostě do nikam, kde vůbec nic není, jen holá zeď…a klidně se do toho nikam začne smát!!!??? S úplně stejným výrazem, s jakým se směje na mě – živou bytost! Přece moje dcera nekouká jen tak do blba!!! (i když mě se to stává docela často!!) Že bychom tady vážně měli nějakého návštěvníka z jiné dimenze?? A další nám asi sedí na skříni, protože tam taky pořád tak zvláštně kouká, jako by něco/někoho pozorovala… Jak mám teď asi usnout? Když si představím, že mě takhle někdo pořád pozoruje...??!! (Usnula jsem a zdálo se mi o tom, že jsem toho ducha zahlídla taky… přes okno na nás koukala nějaká paní s culíkem se strnulým výrazem. No ještěže to byl jenom sen. J)

Musím to holt brát tak, že Baru má prostě i jiné kámoše než jsme my dva (mamka a taťka), kteří snad budou hodní, když se na ně směje, že. A má to i jistá pozitiva - alespoň jí zabaví, když si jdu odskočit! Takže se snad není čeho bát…nebo? J

PS1:  A teď ta moje „vzpomínka“: Máma mi vyprávěla, že když mi byly asi dva roky, jeli jsme přes vesnici Lobeč, co je kousek od Mladé Boleslavi. A když jsme jeli kolem staré hospody, kde byl oprýskaný starý nápis HOSTINEC (některá písmenka snad i v nápisu chyběla), tak jsem prý náhle zčistajasna prohlásila: „Když jsem byla velká, tak jsem tady točila pivo!“. Chápejte, já ještě neuměla číst, tak jak to, že jsem věděla, že je tam hospoda? A navíc, kde jsem tak mohla pochytit slovní spojení točit pivo? To je mi prostě důkazem, že malé děti si vzpomínají na své minulé životy.
(Proto mě tak bavilo točit pívo štamgastům v hospodě na Skalsku, kde jsem párkrát brigádničila  - mimochodem ne moc daleko od Lobče! J)

PS2: Tak mi jedna kamarádka říkala, že prý se říká, že malá miminka vidí svoje anděly! To je o něco veselejší, méně strašidelná varianta! J

Máte vy nějaké duchařské historky nebo ty o minulých životech?

Žádné komentáře:

Okomentovat