Říkám si, že ten svůj blog nějak zanedbávám, a tak jsem se rozhodla sepsat pár drobných poznatků, kterých jsem si povšimla cestou necestou do polského městečka Kielce, kam jsem jela cca 600 km, abych řekla pár vět klientovi, a zase 600 km zpět, abych unavená padla do postele. Takže:
- Jako do každé zahraniční země, i do Polska se vyplatí znát předem několik důležitých slovíček. Ta polská dovedou být řádně matoucí. Ještěže mi milá paní v Peci poradila, že polsky směnárna se řekne KANTOR (vážně jako učitel??), jinak bych ještě teď bloudila po pohraničí a hledala nějakou tu exchange.
Když si chcete dát víno, pošlou vás do SKLEPa. Ale UWAGA – to není nějaký sklípek v podzemí jako mají na Moravě, kdepa… to je prostě jen obchod. :-)
- Když si poté celí žízniví chcete objednat malý pivo, bacha abyste místo toho nedostali malinový, jako já.
- Co se týče polských silnic, je třeba se radovat, pokud natrefíte na dálnici. Když ne, v každé zatáčce je povolena 40km rychlost, v každé vesnici radar a vesnice jsou nekonečně dlouhé. Když už tedy na tu dálnici narazíte, tak taky bacha – všechny důležité odbočky, kam potřebujete jet, jsou rozkopané, tzn. zavřené, takže pokud se bezmezně spoléháte na navigaci, bloudíte a minimálně hodinu kroužíte stále dokola, než se konečně rozhodnete jí neposlouchat a jet prostě úplně na druhou stranu, než vám radí.
- Během onoho nedělního putování polskými vesnicemi jsem zjistila, že je to národ pobožných cyklistů.
- Pokud zapomenete nějakou tu modlitbu, nevadí… na hotelovém pokoji na vás čeká rovnou celá kniha plná modliteb a to hned v několika jazycích!
- Poslední, pro mě velice podstatný poznatek je, že poláci nenosí vůbec zelenou barvu (mo(u)dří vědí), takže bohužel.
Žádné komentáře:
Okomentovat