Přináším poslední zážitky a postřehy z Velké Británie, konkrétně z mého šestidenního putování Londýnem, a to již s háčkama a čárkama (jojo, už jsem doma).
- Po úmorné noční cestě z Walesu jsme dorazily se Sakumi (má japonská kamarádka) na nádraží Paddington a hledáme úschovnu zavazadel. 8.50 £? Vydřiduši. Nakonec se vzdáváme a platíme tuhle nehoráznou částku. To chce maxi kafe.
- Hledáme proslulý Speaker´s Corner v Hyde Parku a ten nikde. Tedy, roh jsme našli, ale spíkři žádní. Od kolemjdoucích Čechů se dozvídám, že je na ně ještě brzo. Dorazí až odpoledne.
- Jdeme se tedy mrknout na výměnu stráží k Buckingham Palace, kde nacházíme ceduli – dnes se výměna nekoná! Jak jinak.
- V St. James´s Parku dvojnásobný počet záchodků pro ženy! Konečně to někdo pochopil!
- Potkáváme ruské protestanty proti ruské vládě a zastánce Pussy Riot. Dávám se s nimi do řeči a vyjadřuji svoji lítost nad tím, co se chuděrám děvčinám stalo.
- Když dobře hledáte, v Londýně se najíte levně. Dávám si Thajské Chicken Curry za 5,50 £.
- Za první den v Londýně jsme se Sakumi nachodily několik mil, viděly většinu známých míst v centru, sešly se na hodinu s Anitou – němkou, která mířila na letiště, a skončily opět u Speaker´s Corner, abychom zjistily, že tu stále není žádný řečník. Damn it!
- Po menším tápání a optání se čtyř náhodných kolemjdoucích jsem úspěšně našla svůj hostel – Hootananny (díky Dášo za doporučení!). Dole je hudební klub a chystá se koncert. Pokoj mám plný švédek, které si mě vůbec nevšímají, ač jsem se úporně snažila o komunikaci. Hostel je pěkné bludiště, jestli ztratím papírek s kódy od několika dveří, spím venku. To chce pivo!
- Šla jsem na jedno a byly z toho tři. Platila jsem si jen jedno, na druhé mě pozval jakýsi černoch, ze kterého vylezlo, že snad spí na ulici či co, tak jsem mu raději utekla. Na třetí mě pozval milý londýňan, mladý to novinář. Domluvili jsme si rande!
- Klub úžasnej, skvělá hudba! Až jsem zapomněla, jak jsem po probděné noci ve vlaku unavená, a nakonec šla spát až ve dvě ráno.
- Sakumi byla překvapená, že v londýnském metru lidi vůbec nespí. V Tokyu prý všichni spí a klidně padají na vedle sedícího. Často prý také přejedou svojí zastávku.
- Návštěva Camden Town a místního maxi trhu, kde se dá koupit cokoliv z různých koutů světa, ruční výroby a pod. Doporučuju. Koupila jsem si novou čelenku.
- Pokračujeme Tower of London, Tate Modern Museum, kde jsem nějak moc nepochopila, co tím chtěli umělci říci (nekoupila jsem si průvodce, co to vysvětluje, že), a tak jsem šla raději k Temži poslouchat pouliční muzikanty. Ti válí! Všichni zpívají líp než kdejaká stár!
- Třetí den Kensington Palace a jeho zahrady, luxusní vily v Notting Hill a rande v muzeu a večer na pivu – milé. Můj londýnský kamarád neustále “mumble” – mumlá, takže to je samé “What?”
- Londýňané chodí neustále na červenou. Přidávám se k nim a cítím se jak rodilá londýňanka.
- Všichni si myslí, že jsem britka. Neustále se mě někdo ptá na cestu, jestli jdu do práce, jestli se chci přidat ke Green Peace (podmínka UK občanství)… Jojo, jako zrzka si tu připadám úplně obyčejná. Je nás tu mraky.
- Čtvrtý den bloudím ulicemi sama, Sakumi odlétla. St. Paul´s Cathedral, kafe, trhy a výborný smyčcový sextet na Covent Garden (hráli a zároveň tančili kankán!),Trafalgar Square a Britská národní galerie, kterou jsem si kupodivu užila – a to mě dřív obrazy nebavily!
- Bloudím v davu lidí po Oxford street a hledám Primark – údajně maxishop s levným oblečením. Orientuju se podle slunce. Když mi svítí do očí, jdu správným směrem.
- Angličané, když do nich strčíte, vždy se vám omluví a kolikrát ještě usmějí. To čech by nadával nebo se alespoň zatvářil kysele.
- Potkala jsem na ulici týpka ze Slovenska, co se nás snažil dostat na loď! Dobrá náhoda! :-O Neviděl mě.
- Našla jsem Primark – je to dobrá hadrárna. Taky tu potkávám spoustu češek a slovenek. Nakonec mi to nedá, čekám megadlouhou frontu, abych si vyzkoušela pár trik a fluffy tepláky. Triko za 3 £, no nekupte to! Odcházím se třemi!
- V Londýně klidně potkáte indickou “tříkolku” vyřvávající indickou hudbu. Jojo, multikulti město!
- Hledala jsem internet café, tak se ptám v nejbližším obchodě s potravinami jakýchsi indů a oni na mě: “Internet je právě tady u nás!” Další dobrá náhoda! Tedy, nic se vlastně neděje náhodou, že?
- V londýnském metru je hrozné vedro. Zajímalo by mě, co dělají v zimě v zimních bundách. Peču se ve svetříku.
- Zajímavý poznatek – v Londýně je voda z kohoutku méně chlorovaná než ve Walesu. Chutná mi víc.
- Pátý den se opět toulám Londýnem – snídaně v St. James Parku, čtení a válení se na sluníčku na anglickém trávníku, procházka kolem Westminster Abbey, Britské muzeum, které mě nudilo a nejen mě. Potkávám lidi spící na lavičce uprostřed muzea.
- Nejlepší jídlo, co jsem měla! Japonská nudlová mega polívka – dala jsem si příchuť Spicy Chicken – podáváno v kelímku větším než půl litr – v restauračce Wasabi Sushi a Bento, co má pobočky po celém Londýně. Rozhodně doporučuju!
- Poslední večer jsem zašla na jam session do klubu Hootananny, zapovídala se s postarším černochem, který mě pak představil moderátorovi večera – prý celebrita – má vlastní show!
V klubu je sranda. Neustále za mnou chodí nějací opilci, co mi mají potřebu něco říct. Např: “Moje sestra má přesně takový vlasy jako ty!” nebo “Jsi z Irska?” nebo hodně divný týpek, co mě viděl povídat si s černochem: “Budeš mít černý děti a ti budou drogoví dealeři!!!” Cože??
- Poslední den v Londýně prohlídka Brixtonu – místa, kde jsem bydlela – prý moc nebezpečné místo podle turistických průvodců! Nevěřte tomu, připadala jsem si tam bezpečněji než u nás u Kauflandu!
- Brixton Village – místní trh – místo plné směsi vůní, barev a národností. Koupíte tu věci z různých koutů světa, hlavně Afrika, Indie, Karibik, spousta ovoce a zeleniny, masa, ryb, šperků – mísí se tu vůně ryb a vonných tyčinek, které jsou zapálené snad v každém třetím stánku.
- Poslední postřeh z Londýna – trochu si pletou velikosti – malé capuccino je podle mě velké a jejich velké je obr, naopak wrap (směs v tortile) ve velikosti pojmenované velká je tak malý, že se moc nezasytíte.
- Masáž na letišti – pípala jsem!
- V letadle jsem se pustila do čtení článku v časopise Business life o důležitosti důvěry manažerů ve svůj tým – článek byl na dvě á čtyřky a já tomu celému rozumněla??! Že by mé úsilí věnované angličtině konečně přinášelo ovoce? (Vím, samochvála smrdí, ale… mám radost!
- Let´s go back to the czech reality!
Žádné komentáře:
Okomentovat